Ve dnech od 14. 4. do 22. 4. se španělštináři tříd 1.C, 2.C, 2.D a 3.A vydali na dobrodružnou výpravu do severního Španělska, konkrétně do Baskicka a Navarry. O úvodní příjemnou atmosféru se starali řidiči autobusu, jenž na naše prosby a dotazy odpovídali vrčením týden vyhladovělého vlka. Jako překvápko si pak pro nás nachystali 10-15 minutové pauzy, střídající se co 4,5 hodiny, při kterých jsme si měli stihnout dojít na záchod, koupit si něco na jídlo, protáhnout se a vyvětrat.
Po kratičkých 28 hodinách jsme konečně dorazili do Bilbaa, kde nás namísto pověstného španělského sluníčka přivítalo pochmurné oblačno dobře reflektující náladu účastníků zájezdu. Plní energie jsme s díky odmítli senzační nápad paní průvodkyně, že bychom si prošli celé město, než budou k dispozici pokoje. Většina z nás se tak vydala do industriálního Bilbaa sama a urgentně hledala nejbližší místo, kde by si udobřila bagetami prošpikovaný žaludek kvalitním pokrmem.
Následující den nás čekala prohlídka nejvýznamnějších míst a památek baskické Ostravy. Cesta pěšky do světoznámého muzea Guggenheim se však proměnila ve strastiplnou pouť připomínající dobrodružství Froda a Sama z trilogie Pána prstenů. Pan učitel Gold, natolik ukolébán slovy paní průvodkyně, že učitelé jsou zde na dovolené, tudíž se nemusí o nic starat, nezvládl jedinou svou denní povinnost a vstupenky do zmiňované galerie nechal v autobuse. Bohužel si tento fakt uvědomil ve ¾ cesty, a tak byl nucen pro ně vyslat fyzicky zdatného Matěje Stuchlíka ze 3.A.
Nicméně jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. O minutu později se totiž z kopce vyřítila sprintující podivná postava. Jednalo se asi o 40letého muže, který nás nejdříve uchvátil svým ranním nadšením, ovšem čím více se přibližoval, tím více se nám nezdála jeho běžecká technika připomínající finišující jamajské sprintery, kdy se hlava a tělo nachází v mírném předklonu. V tomto případě to vypadalo, jako by se onen muž rozbíhal na skokanském můstku a chystal se skočit šipku do bazénu. Bohužel se tak i stalo. Místo třímetrové hloubky jej však neminul tvrdý náraz hlavou do patníku. Záchrana byla nevyhnutelná a pan učitel Gold tak mohl odčinit své předchozí selhání. Při poskytování první pomoci se zraněný zmohl na chrochtání přicházející v nepravidelných intervalech doprovázené hlubokými výdechy, ze kterých byla patrná skladba konzumovaných tekutin připomínající věhlasné české lihovary.
Další dny už se naštěstí nesly v klidnějším duchu. Po přesunu na ubytování v San Sebastianu nám největší problém udělalo přizpůsobení se nastaveným podmínkám ze strany personálu, jež odkazovaly na tvrdý režim během Francovy diktatury. Kdo neuposlechl a přesouval se kamerami hlídanou chodbou po 22. hodině z pokoje na pokoj a u toho nahlas dýchal, byl stíhán a pronásledován do konce pobytu. Svobodu jsme si tak užívali alespoň během dne na výletech, kdy jsme postupně navštívili město Pamplonu, spoustu malebných vesnic, přírodní polopouštní oblast Bardenas Reales a další.
Za zmínku ještě stojí exkurze do vesnice Idiazabal, kde jsme měli možnost vidět výrobu stejnojmenného ovčího sýra. Největším překvapením však bylo, že tuto sýrárnu také navštívila tamní televize, která s námi chtěla za každou cenu natočit reportáž a udělat s našimi studenty rozhovory. Celou ji můžete shlédnout zde: https://www.eitb.eus/es/television/programas/nos-echamos-a-la-calle/videos/detalle/9176429/conocemos-la-ruta-del-queso-idiazabal-que-atraviesa-comarcas-de-goierri-alto-urola-y-alto-deba/. Od našich svěřenců se například dozvíte, že ovce u nás v Česku nemáme nebo že když chcete polichotit holce, máte jí říct: „jseš dobrá jak sejra.“ Celé natáčení se tak kvalitou nápadně podobalo návštěvě televize fiktivního kravína v Hošticích v komedii Slunce, seno a pár facek.
Na úplný závěr bych rád poděkoval svým kolegům, paní profesorce Evě Laryšové a panu profesorovi Josému Rojovi, za příjemný doprovod, na dálku paní průvodkyni, která byla naprosto fantastická a vše za nás zařídila, a pochopitelně i všem zúčastněným studentům, jenž na pár drobností nevyvedli žádný malér a svým elánem nám prosluňovali každý den strávený na Pyrenejském poloostrově. ?
